Bubeník Václav

narozen 7.8.1828 v Pardubicích, mlynář.

Po smrti svého bratra Josefa r.1874 majitel pardubického císařského mlýna. Nejvýznamnější osobnost 19.stol.v Pardubicích. Aktivně se podíle na probouzení společenského a kulturního životy tehdy malých, chudých Pardubic. Vkročil do času rušného vývoje města, pomáhal dalšímu jeho růstu, zůstávaje po léta v čele jeho předních pracovníků, buditelů. Od r.1848 byl majitelem domu č.1 na Vystrkově ve Štrossově ul., kde byla od r.1851 vojenská záložní nemocnice.

Později zde byla Černohousova výroba kartáčů, po r.1948 zrušená. Od r.1856 byl čestným člen Cassino Verein, jehož členové se usnesli na formální likvidaci a 22.6.1862 založili Měšťanskou besedu, do jejího čela ho postavili jako nejaktivnějšího spoluzakladatele. Měla sídlo v Arnoštské ulici (dnes Sv.Anežky České) čp.30 zvaném pak „Stará beseda“.

Po smrti bratra Josefa byl doplňovací volbou 27.ledna 1862 zvolen druhým starostou Pardubic, byl jim do r.1867. Na radnici jeho zvolením zavládl nový duch, který se začal probouzet za krátkého staros-tování již jeho bratra Josefa. Osvědčil se zejména, když vídeňská vláda rytíře šl.Schmerlinga prosazovala své německocentralistické snahy.

Městská rada 1.3.1863 oznámila, že bude rezignovat, než aby strpěla krácení svých práv. R.1862 se stal předsedou Hospodářská jednoty kraje Chrudimského se sídlem v Pardubicích, jako přední iniciátor jejího vzniku.

Obecní zastupitelstvo položilo základy ke zřízení Občanské záložny l4.6.1862, aby místní občané a podnikatelé mohli získat levný úvěr. O její založení nejaktivněji přičinil a byl zvolen prvním předsedou. Tím vytvořen podmínky k přeměně zemědělského městečka na průmyslové město.

Pardubická deputace v čele s nim podala na mini-sterstvo školství 29.12.1862 žádost o povolení zřídit v Pardubicích vyšší reálku. Žádosti 2.4.1863 vyhověno. Vyučování na nové vyšší reálce, první ve vých.Čechách, zahájeno 1.10.1863 s 257 žáky.

Byl to významný kulturní a politický úspěch Pardubic. Vyučovalo se v budově býv.kláštera. Obecní zastupitelstvo již 23.1.1863 rozhodlo postavit pro školu novou budovu. Vypracováním plánů pově-řen arch.František Schmoranz ze Slatiňan. Základní kámen za účasti Fr.Palackého a dr.F.Lad.Riegra, od r.1861 čestných občanů Pardubic, položen 19.6.1864.

Novou budovu (dnes starou reálku) vysvětil 9.10.1865 pardubický děkan Jiří Kupka, 25.10.1865 zahájeno vyučování. Byl také účastní-kem schůzky 20.7.1863 s J.Lernetem, L.Wernerem, J.Klikou a E.Zajíček, na níž bylo dohodnuto za-ložení pardubického Sokola. Jako starosta podpořil r.1865 snahu aktivních občanů o zřízení měst-ského muzea. Po Schmerlingovi byl předsedou vlády hravě Richard šl.Belcredi, za něho byla zřízena okresní zastupitelstva.

Pardubické, společné pro soudní okresy Pardubice, Holice, Přelouč, na první slavnostní schůzi 12.8.1865 zvolilo prvním okresním starostou Václava Bubeníka. R.1866 Pardubice postihla největší pohroma 19.stol. Po bitvě u Sádové vstoupilo 6.7. do Pardubic pruské vojsko s hlavním stanem v čele s králem Vilémem I. a korunním prince Bedřichem Vilémem.

Po tři měsíce město okupovalo, utiskovalo a vykořisťovalo. Ustupující rakouské vojsko spálilo Labský most, Prusové ihned nařídili, aby město na svůj náklad postavilo nový, pod pohrůžkou sankcí.

Pruská posádka čítala 5600 mužů, (Pardubice neměly ještě ani 10 tis.obyvatel). V reálce byla od července do září vojenská nemocnice pro 500 raněných. Město musel zajistit stravování, vysoké dodávky potravin jichž byl nedostatek. Vojsko vyžadovalo také služby, opravy výstroje i materiál na ně.

Skupiny vojáků vylupovaly obchody i domácnosti. Starosta V.Bubeník s delegací proti tomu protestoval u pruského krále, ale ten jim hrozil popravou, nebudou-li požadavky plněny. Škody okupace byly 42 262 zlatých, městu byly jen částečně a opožděně uhrazeny. Byl zastaven počínající rozvoj Pardubic a ztížena činnost městské zastupitelstva s V.Bubeníkem v čele.

Pardubické komorní panství bylo 13.července 1866 prodáno a.s Aktiengeseschaft der Grundsitzhabung Pardubitrz. Pardubice tím přišly o titul „komorní město“, jimž se sice honosily, ač zůstávaly městem poddanským.

Z obrazu města tím zmizelo něco, co bylo politicky, hospodářsky i společensky jeho staletou tíživou složkou. Pardubice se tak za starosty Václava Bubeníka stály teprve skutečně svobodným městem. Důkazem může být i to, že na pardubické reálce, jedné z prvních středních škol v Čechách, byl od 22.10.1866 zaveden výhradně český vyučovací jazyk, díky iniciativě starosty a zastupitelstva Ve funkci starosty setrval do 3.11.1867, kdy byl vystřídán Josefem Krausem.

Po smrti dalšího starosty Karla Černíka byl oblíbený V.Bubeník 19.10.1874 zvolen podruhé starostou. Od r.1878 byl i předsedou založeného Pardubického ochotnického spolku. Starostou byl do své smrti 27.5.1879. Na jeho hrobě na hřbitově u sv.Jana byl 28.9.1881 vysvěcen městem věnovaný pomník. Po zrušení hřbitova byl pomník r.1904 přenesen do sadů pojmenovaných jeho jménem.

Jeho pozůstatky byly 19.8.1927 pietně uloženy do hrobky na novém hřbitově v Jesničánkách. Vyšší reálné školy, Sokol, Měšťanská beseda, jiné spolky, i hospodářský rozvoj města mají v něm buď zakladatele nebo hlavního podpůce. Sokol Pardubice otevřel 17.6.1994 v sokolovně Na Olšinkách „Síň Václava Bubeníka“, jednoho ze svých zakladatelů. Zásluhu o ní má Oskar Balatka.